Michal Klimeš chytil šanci za pačesy! Jaké má vize nový šeftrenér Junioru?

„V klubu máme kolem 200 dětí. Mládež tu už startoval Marek Vait, takže první ročníky jsou velmi kvalitní, řeč je o ročnících 2004 a nižších, což jsou dorostenecké výběry, kde už jsou velmi zajímaví hráči. Ale pořád je ještě čas nechat je uzrát, aby do dospělého fotbalu mohli zasáhnout. Myslím si, že tak čtyři by mohli působit i v mužské divizi. Ale nemůžeme je vytrhávat z kontextu, protože máme méně narozených hráčů v roce 2003. Dorosty jsem většinou postavené tak, aby je táhly starší ročníky, ale u nás je to momentálně postavené tak, že je táhnou mladší. Někteří už chodí na lavici do áčka a čekají na šanci. Některým už dva a půl roku říkám, že se těším až budu moct skončit a převezmou to oni.“

Někteří odchovanci už působí v prvním týmu, ale pořád to stačí jenom na polovinu Divize. Určitě máte vizi, aby naši odchovanci chodili do vyšších lig. Čím to je, že se v Chomutově hraje „jenom“ Divize?
„Problémem je, že nám v týmu chybí nějaká střední generace. Když se zúčastňuji zápasů, tak okolo mě je docela mezera. Jsem mezi generacemi takovým prostředním článkem, ale jsem asi pátým nejstarším hráčem. Pode mnou jsou nejblíže Tomášové Kunart nebo Jánošík, kterým je 24 let. Nade mnou zase Vojta Kubík, jemuž je 39 let. Takže nám trochu chybí kluci z mé generace, takže to tu táhnou „legendy“ – Patrik Gedeon, Martin Boček, Radek Zaťko nebo Vojta Kubík. Klobouk dolů před nimi, že mají chuť se pořád rvát v Divizi.

Jak si vysvětlujete, že z generace, ve které jste vyrůstal, tak jste z ní v Chomutově zůstal sám?
„Těch vlivů je hrozně moc. Každý z kluků má svůj osobní příběh a každý si hledal nějakou cestičku. Jde o stránky studijní, pracovní, rodinné nebo osobní. Takže to asi nelze jednoznačně specifikovat. Tam se to rozbije a kluci v mém věku najednou tady nejsou.“

Vraťme se k Junioru. Zmínil jste, že byste chtěli přesahovat do nejlepší organizace třeba v kraji. Jenomže stále je tu Ústí nad Labem nebo nedaleké Teplice...
„Svým způsobem tady nějaká hierarchie je. Je škoda, že ve správné pozici nejsou Teplice, protože by to mělo vždy být zespoda nahoru a Teplice by měly být na vrcholu. Bohužel to tak není a je to roztříštěné. Dorosty Teplic, Ústí, Mostu nebo dokonce Litvínova hrají stejnou soutěž a tam vzniká celý problém. Když jsem byl dorostencem, tak tahle kategorie byla relativně hezky rozdělená, jelikož nejvyšší soutěž hrál Most a právě Teplice. Most si bral hráče z Chomutova, Žatce a podobně. Teplice spíše lovily v Děčíně a nahoře. Jenže to už je patnáct let zpátky a je škoda, že ani Teplice nezůstaly v mládeži na vrcholu. Je pro ně těžké se prokousat zpátky. Svým způsobem nám to ubližuje, protože občas se stane, že Ústí je přeskočí a oni pak nemají důvod pouštět nejlepšího hráče do klubu, který je v té kategorii o trochu horší. Bohužel je to složitý, protože každý bojuje za svůj klub, ale regionu to ubližuje. Pokud se vrátím k nám, tak cílem je, abychom kategorii U19 udrželi do osmého místa. Rozhodně nechceme spadnout do krajského přeboru, což by pro nás byla pohroma. Bude probíhat reorganizace, jejíž pravidla teď přesně nevím. Ale pokud se udržíme v osmičce, budeme zůstávat ve třetí nejvyšší dorostenecké lize, což je momentální cíl. Než byla reorganizace, tak bylo cílem, abychom se dostali o soutěž výše. Další věcí, kde momentálně vidím asi největší problém, tak je personální obsazení na trenérských postech. Je to na úkor rodiny a je složité shánět lidi, kteří by se do toho zapojili. Takže to je moje obrovská výzva. Rád bych, aby mladí hráči měli servis, který potřebují.“

Věkem jste pořád mladý, jak vás přijali zkušení trenéři?
„Člověk se postupně odborně vzdělává, takže si myslím, že nějakou odbornost i praktické zkušenosti z fotbalu mám. Když to bylo oznámeno, tak jsem hned avizoval, že nevím všechno a měla by to být práce nás všech. Ve výsledku to není o mě, ale o fungování celého klubu. To, že mám status šéftrenéra, tak samozřejmě odpovídám za chod klubu a sportovní výchovu mládeže. Ale také za reprezentování trenérů i hráčů. Znovu opakuji, že to není jenom o mně, ale celém klubu, což jsem spolupracovníkům hned říkal. S věkem přicházejí zkušenosti, a pokud stejnou věc budu řešit třeba za deset let, tak to budu řešit jinak. Ale někdy musíte začít a pokud to řeknu možná trochu hloupě, tak teď to takhle vyšlo. Kývnul jsem na to a mám odvahu se s tím poprat, takže se snažím s trenéry spolupracovat a komunikovat.“