Pro chomutovský fotbal je skvělé, že hrají odchovanci, kvitoval Doksanský

Fotbalový svátek prožili chomutovští hráči, kteří v rámci MOL Cupu přivítali prvoligové České Budějovice. Ačkoliv výsledek hovořil jasně a kvalita byla na straně Dynama, připravili si domácí několik dobrých příležitostí, avšak branku nevsítili. Střetnutí hodnotil asistent trenéra Ladislav Doksanský, jenž proti Dynamu odehrál předešlý poslední souboj, který se datuje do roku 2002.

Láďo, čekal vás prvoligový soupeř. Jaké to bylo utkání z vašeho pohledu?
„Pro nás to byla velká zkušenost. Kluci alespoň viděli, co nám v zápasech chybí. Vždy je upozorňujeme na dostupování, rychlost a nabídku hráčů bez balonu. To jsou přesně věci, které potřebujeme k tomu, abychom se posunuli dál.“

Úvodní poločas skončil pouze 0:2, ale vy jste měli také tři šance, po nichž mohl přijít gól. Asi se shodneme, že by se týmu hrálo jinak, kdyby byla alespoň jedna proměněná.
„Kdybychom dali gól, tak by to pro nás bylo nádherné. Takhle je to 0:5 a vypadá to úplně tak, jak jsme nechtěli. Ale musíme uznat sílu soupeře, který v první patnáctiminutovce trefil dvakrát břevno a úplně každá jejich standardní situace smrděla gólem. Na druhou stranu šance jsme si nějaké vytvořili. Je škoda i pro lidi, že jsme alespoň jeden gól nedali.“

Ve druhém poločase už bylo vidět, že si České Budějovice zbytek utkání pohlídaly. Hrály trpělivě, kontrolovaly balon…
„Ve druhém poločase jsme to prostřídali a asi jsme neměli už takovou sílu. Stejně musím kluky tentokrát pochválit. Poslední dva zápasy byla tragické, ale proti Českým Budějovicím jsem zase předvedli to, co bychom asi chtěli hrát.“

Když se podíváme do zápisu, najedeme tam dost odchovanců, které doplnili hráči ještě dorosteneckého věku. Co na to říkáte?
„Vždycky, když začínáme sezonu, tak tady máme dvacet hráčů. Pak nedohrajeme ani půlku sezony a nás je najednou jedenáct. Nevím, co se tady děje. Ale jsem za to hrozně rád, protože dva roky jsem trénoval dorost a jsem rád, že kluci z dorostu sem mohou přijít. Vím, že když je tam dáme, tak nepohoří a ještě nám pomůžou. Pro chomutovský fotbal je jedině dobře, že ho hrají odchovanci.“

Jak bude těžké přepnout zpátky na divizní fotbal? Protože proti Dynamu to bylo úplně něco jiného. Navíc jste mohli hrát uvolněně, protože jste nebyli favoritem.
„Pro nás je to hrozně těžké, protože když s námi chce hrát někdo fotbal, tak to docela jde. Ovšem když na nás soupeř naleze a začne nás okopávat, tak my nejsme vůbec silové mužstvo. To nám vůbec nevyhovuje. Ještě v divizi jsou malá hřiště a s tím se potřebujeme poprat. Potřebovali bychom nějakého blázna, co zbytek zblázní a taky by něco rozdal. My neumíme přijmout, což je naše největší mínus. Jsme silově hrozně zaostalí, což nám chybí v soubojích.“

V roce 2002 se v Chomutově hrála druhá ligy. Ještě dole na starém hřišti jste se naposledy utkali s Českými Budějovicemi. Jak jako hráč na tyhle okamžiky vzpomínáte?
„Z minulosti si skoro nic nepamatuji. Hrozně mám rád fotky, které mi občas někdo pošle. Ale opravdu si nic nevybavuji. Ze starého stadionu si možná pamatuji jediný zápas se Slavií, ale je toho hrozně málo. Nevím, co se stalo, že si to vůbec nevybavuji.“